29.9.2026 - sobota. Cheb, Lipová, Salajna, Dolní Žandov: 21,4 km
Tak jako asi před měsícem, sedíme i teď ve vlaku směr Cheb. Ačkoli by se mohlo zdát, že konec září by nemusel být cykloturistice nakloněný, opak je pravdou. Předpověď na prodloužený svatováclavský víkend je více než pozitivní a my se tedy rozhodly urazit další kousek z naší Via Czechia Central stezky. Oproti minulé akci máme na to o den méně tudíž je plán dorazit z Chebu přes Dolní Žandov, Slavkovský les, Kladskou do Mariánských Lázní.
Cestování v tomto období nese s sebou jistá specifika. I když je přes den krásně slunečno a teploty dosahují krásných cyklistických hodnot okolo 2O stupňů Celsia, musí se brát v úvahu, že noci povětšinou chladnější a teploty padají k asi 8 stupňům. Navíc den je citelně kratší. V 8 hodin večer je tma, proto se vyplatí hledat místo k přespání v divočině už okolo 6 hodiny večerní. Vybavení beru bez mokré varianty - raději přiberu něco teplejšího na noc.
Cesta do Chebu ubíhá podle plánu. Dojezd má být jako minule okolo 2. hodiny odpoledne. Jedno se musí Českým drahám přiznat a to, že cestování s kolem je mnohem jednodušší. Oproti cestování před 25 lety stačí kolo dostat do vagónu, který má pro kola vytyčený prostor. Cestující s kolem sedí hned kousek od nich. Dříve se kola v rychlících musela umisťovat do služebních vozů (hytláků) a brašny nesměly být na kolech. Tento požadavek hodně znepříjemňoval cestování
V Chebu jsme načas a před sebou máme cestu do Dolního Žandova. Cesta by měla být celkem pohodová bez výrazných převýšení. Kousek od nádraží ještě v Penny marketu doplňujeme nějaké drobnosti, která jsme nechtěli táhnout vlakem a pak vyrážíme směr Malá Všeboř. Cesta je fajn, počasí super a nám se jede krásně. Kousek za Dolní Lipinou se cesta na chvíli zvedne ale jinak nic zvláštního.
U Horních Lažan je možnost volby trasy buď po silnici v mírném stoupání do Paliče nebo druhou stranou po lesní cestě. Obě varianty se potkají na vlakové zastávce Salajna. Volíme cestu lesem. Jak se později ukázalo, nebyla to špatná volba. V lese byl klid nikde nikdo a cesta v pohodě.
V Salajně zastavujeme u pramene minerální vody. Bohužel sucho se podepsalo na prameni i zde, takže jsme minerálku neochutnali.
Po pár kilometrech přijíždíme do Dolního Žandova. Jako na potvoru jsou zde slavnosti na počest svatého Václava: kolotoče, stánky, muzika a spousta lidí. Jaká to paralele s minulou etapou, kdy jsme hledali klidný kemp a našli místo něj hudební festival.
Na chvilku tedy zastavujeme. Martina je situací lehce rozladěna. Tato rozladěnost se u ní vytrácí po jedné točené Plzni a mění se jakousi rozněžněnost a zasněnost nad místní reprodukovanou hudbou a chce se na několik písniček ještě zdržet. OK tedy. To se ještě do našeho časovýho harmonogramu nějak vejde. Blíží se šestá hodina večerní a my musíme ještě asi 2 km za Žandov do místního lesíka, kde je plánovaný nocleh.
Dalo by se říct že až do chvíle dojezdu k lesíku, bylo vše OK. Jenže po mém představení místa pro stanování Martina řekla, že zde prostě spát nebude, že na ni místo působí strašně negativně nebo co. Jenže je něco po šesté a hrát si na hrdiny s hledáním lepšího místa není prostě čas. Pokoušíme se volat ještě na několik míst, kde by se dalo ubytovat ale marně - je prodloužený a navíc pěkný víkend, takže všude plno.
Nocleh bude zde. Nakonec se shodneme na umístění stanu, který obratem stavíme. Martinu uklidní mnou připravená večeře a horký čaj s kapkou rumu. V osm je tma jak v pytli a my pomalinku usínáme s poslechem hudební produkce z 2 km vzdálenýho Dolního Žandova. Úplněk nám v průběhu noci rozzářil vnitřek stanu. Zima v noci nám nebyla.
27.9.2026 - neděle. Dolní Žandov, Úbočí, Podlesí, Kladská, Mariánské Lázně: 33,3 km
Ráno se budíme něco po 8 hodině. Noc jsme přečkali bez úhony a celkem jsme se i vyspali. Odhaduju, že mohlo být v noci okolo 10 stupňů. I Martina je naladěná pozitivněji než včera. Odpočinek dělá své.
Dnes nás čeká stoupání do Slavkovského lesa. Slavkovský les bylo naše často probírané téma, ke kterýmu jsme přistupovali s respektem. Máme nastoupat asi 400 výškových metrů na necelých deseti km. Pořád nejsme tak natrénovaní, jak bychom potřebovali, tudíž jisté obavy jsou na místě.
Po snídani pobalíme stan a další naše věci a světe div se v 10 hodin vyrážíme. Cukneme se nazpět asi kilometr k Žandovu a míříme směr obec Úbočí.
Otevírá se před náma krajina krásných luk a lesíků a jako naschvál najednou nacházíme spoustu jiných mnohem hezčích míst na stanování, než jsme měli včera. Toto se mi na cestách stalo už několikrát. Večer mnohdy člověk vezme zavděk i ne úplně super místu na stan, aby ráno po pár km zjistil, že mohl spát na mnohem příjemnějších místech. No nic. Příště, až tudy pojedu, vzpomenu si.
Do obce Podlesí se jede celkem dobře. Zatím žádné slavkovské stoupání. To začíná až o pár kilometrů dále. Ze začátku se zdá být ušlapatelné, ale po pár stovkách metrů se jet nedá. Cesta se z asfaltové změnila v lesní kamenitou a to je pro naložený kolo a nedostatek připravenosti smrtelná kombinace. Nejstrmější úseky tlačíme kola obadva. Tato námaha je nám alespoň jakžtakž kompenzována krásou místního lesa.
Někde v půli toho nejstrmějšího stoupání si dáváme odpočinek a obědváme. Je zde sluníčko a teplo. Po obědě a několika km jsme konečně téměř nahoře. Vyjíždíme z nejprudšího stoupání nedaleko obce Lazy. Odtud by měla být cesta jen mírně zvlněná a od Kladská pak do Mariánek z kopce. Ještě však musíme minout nejvyšší bod a tím je Vysoké Sedlo. Vysoké Sedlo je 905 m nad mořem. Je zde odpočívadlo a my se na chvilku zdržujeme. Čas máme dobrý a přemýšlím, jak s časovou rezervou naložit. Jelikož už nás čeká vesměs jen sjezd, nabízí se změnit cíl cesty a místo do Mariánských Lázní dojet až do Bečova nad Teplou. Dnes by se prostě jelo, co nejvíc by se nám chtělo, přespali bychom někde pod stanem a v pondělí doklouzali do Běčova. Z Bečova se pak dá dostat vlakem do Mariánek a pak plánovaným spojem domů. Tato varianta by nám usnadnila start další etapy někde v příštím roce.
Druhá varianta je sjet do Mariánek. To znamená opustit asi 8 km od vlakového nádraží trasu Via Czechia Central a "zbytečně" sjet asi 4 km do lázeňskýho města. Další etapa by teda znamenalo nastoupání oněch 4 km zpět na Via Czechia Central a pak pokračovat do Bečova. Výhodou této varianty je prohlídka Mariánských Lázní a ubytování skrze Airbnb. Obě varianty jsou berné. Nakonec volíme Mariánský Lázně. Ani jeden z nás jsme tam nikdy nebyli, takže asi by bylo namístě se stavit.
Po zvolení varianty dalšího našeho úseku, chceme zapykat Airbnb ubytování. Chci tak učinit v pohodlí v Kladské. Dáme si tam nějaký pití, posedíme a při té příležitosti objednám ubytování. Z Vysokého Sedla je do Kladské příjemný 5 km sjezd. Prakticky jsem zde za několik málo minut. Zastavujeme se v hospůdce U Tetřeva. Je zde spoustu lidí. Počasí evidentně vytáhlo ven kde koho. Hospoda nestíhá vařit jídlo. Dáváme si jen pití. Z mýho plánu zabookovat ubytování sešlo. Není zde signál, takže akci musím provést někde později na cestě.
Po občerstvení dál klesáme směr Mariánské Lázně. Cestou ještě zarezervuju ubytování v obci Drmoul, která je asi 5 km za Mariánkama.
Někdy okolo 3. hodiny odpolední se i s kolama ocitáme v centru Mariánských Lázní na kolonádě. Je to zde majestátní a vyfešákovaný a my zde s kolama a naším vzhledem vypadáme jako pěst na oko. I navzdory naší neutěšené vizáži si to zde prohlížíme. Chvilku zastavujeme, relaxujeme, fotíme. Asi po hodině a půl musíme vyrazit do Drmoulu na ubytování, které je domluvené na 17:30.
V Drmoulu jsme načas. Bereme zavděk skromnému ubytování a úspěšně využíváme výdobytků civilizace jako je WC nebo sprcha.
Večer se jdeme projít do hospůdky u místního fobalového hřiště, kde si dopřáváme českou klasiku, klobásu, pivo, a becherovku.
Jako v bavlnce usínáme po desáté večer Airbnb ubytku v Drmoulu.
28.9.2026 - pondělí. Drmoul, Mariánské Lázně, hl. nádraží: 9,8 km
Ráno si klidně pospíme. Dnes máme času dost. Jsme asi 5 km od nádraží v Mariánských Lázní a vlak nám jede až něco málo před třetí. V plánu máme jen malou odpočinkovou jízdu do Mariánek, dát si někde oběd, odpočinout v parku a pak kávičku.
Před desátou sedáme na kola a pomalinku jedeme směr Mariánky. Cestou zastavujeme u zříceniny zámku Hamrníky. Náhodou zde hlídka policie zastavuje nějakou neukázněnou řidičku. Jejich auto zastavilo jen pár metrů ode mě. Zde se mi povedl dobrý vtípek na Martinu. Ta totiž dojela na místo s mírným zpožděním a na dotaz, co se děje, jsem ji s ledovým klidem řekl, že policie chce vidět její doklady. Ve snu by mě nenapadlo, že to vezme vážně a vyloví z brašny doklady. No ještě, že čekala, až ji hlídka vyzve k předložení a nevnutila jim je sama. Asi by se příslušníci divili.
Dnes je 28.9. a je svátek Svatého Václava. Bohužel dost podniků má zavřeno a to navzdory tomu, že na webových stránkách tvrdí opak. Nakonec obědváme v restauraci U Švejka. Smaženej květák a kofola přijde vhod. Po obědě se přesouváme do parku ke kavárně Cafe Park a zde nasáváme pohodu babího léta a později i kafe a zmrzlinovej pohár. Na kolonádu se v našem cestovatelském outfitu už nechystáme.
Kolem 2 hodiny opouštíme park a po cyklostezce se dáváme směr hlavní nádraží. Cestou ještě na skok zastavujeme u Ferdinandova a Rudolfova pramene.
Vlak má asi deset minut zpoždění. To není moc, to na cestě ještě srazí.
Cesta vlakem až do Žďárce u Skutče proběhla celkem v pohodě. Doma jsme asi s 8 minutovým zpožděním. Teď ještě došlapat 5 km domů. Oproti poslední cestě před měsícem, je ale dnes už tma. Dělám tedy přední světlo a Martina zadní. Cesta je téměř celá pod pouličním osvětlením, takže se jede až na pár výjimek celkem dobře.
Po osmé večer za plné tmy dorážíme domů. Hurá!
Podařilo se nám ukrojit dalších několik desítek km z plánované trasy Via Czechia Central. Při pohledu na mapu ČR se to zdá jako zanedbatelný kousek, ale ve skutečnosti je to už kus. Příští etapa bude nejspíš minimálně týdenní. Na rok 2027 květnový svátky připadají na víkendy a Svátek Svatého Václava na úterý – zde nedokážeme vyplnit pondělí.
Ideál pro příští rok tedy je ujet z bodu 7 u Mariánských Lázní do Toužimi nebo ideálně do Žlutic.