Když se řekne Maďarsko, kdekdo si představí rovinu od nevidím do nevidím. Také jsem nejprve sdílel podobnou představu o této zemi. Myslel jsem, že Maďarskem pojedu 100km a vlevo uvidím kukuřici a vpravo ječmen a po dalších 100 km se to prohodí. Omyl! Za jistých okolností je Maďarsko relativně zvlněnou krajinou. I občas ten nějaký les je vidět, i když pravda víceméně listnatý.
16.6.2001 - sobota. Bratislava, Rajka, Mosonmagyaróvár, Györ, Nyúl: 110 km
Vše probíhá podle plánu. Nezaspali jsme a něco po páté frčíme vlakem do Brna. Jelikož v Brně máme asi půl hodiny pauzu, dokupujeme pečivo a kredit do mobilu. Prozíravě se ptáme na možnost přepravení bicyklů přes hranice. Není to tak složité, jak by se zdálo. Ochotný zaměstnanec nám poskytnul veškeré informace a tiskopisy k vyplnění, které máme podat při přestupu do mezinárodního rychlíku v Břeclavi. Nic složitého, jen je potřeba při vyřizování těchto formalit počítat s alespoň 20 minutovou rezervou.
V Bratislavě jsem poprvé v životě. Můj daddy zde byl asi před patnácti lety. Nutně se potřebujeme dostat k Dunaji, kde začíná Dunajská cyklotrasa. Ta by nás měla zavést až do města Györ v Maďarsku. Ptáme se jen jednou a za pár minut si to frčíme po cyklotrase. Počasí je slunečné. Jen kousek za Bratislavou je na cyklotrase vskutku živo. Je zde spoustu cyklistů, bruslařů ale i pěších. Je to taková místní dálnice pro druh těchto nadšenců.
Na chvíli opouštíme Dunajskou cyklotrasu a snažíme se dostat do Mosonmagyaróváru po hlavní silnici. Nechť řidiči prominou to, že jsme jeli po silnici i přes zákaz vjezdu cyklistům. Provoz po hlavní silnici je docela svižný, proto nás obava z pokuty a z kolize zahání zpět na cyklotrasu.
Nedaleko cyklotrasy se na chvíli stíháme ještě osvěžit v jedné z přilehlých říček. Jsme bez místní měny a obava z nedostatku potravin nás nutí obstarat si za marky forinty. Györ je město skoro tak velké jako Bratislava. Najít zde směnárnu a výpadovku ven nebude jednoduché!
Ale kde se vzal, tu se vzal muž kolem padesátky na bicyklu a s ním pravděpodobně jeho vnučka. Živě se zajímal o to, kam jedeme. Bohužel jen maďarsky a německy. Vysvětluji mu, že jedeme k Balatonu, a že potřebujeme exchange office. Porozuměl nám a vede nás do centra města. Za necelých pět minut jsme v exchange office a měníme 50 marek na asi 6200 forintů.
Po půlhodině v supermarketu nakupujeme zásoby. Cizinec – průvodce i se svou vnučkou ochotně počkal a teď nás vede za Györ. Tam nám ještě do mapy nakreslí nejkratší cestu k Balatonu. Děkujeme mu potřesením ruky a společnou fotografií a vydáváme se doporučeným směrem.
Šlapeme ještě asi 20 km za Györ a už se pomaličku rozhlížíme po místě na spaní. Daddy prudce zatáčí do přilehlého remízku u silnice. Je to zde samá kudlibabka, ale vidět sem není odnikud. Za pár minut je postaven stan, uvařena večeře a čaj. Lehce unaveni usínáme kolem deváté večer.
17.6.2001 - neděle. Nyúl, Pannonhalma, Zirc, Veszprém, Balaton-Almádi: 88 km
Brzy k ránu mě budí ťukot kapek na plášť stanu. „To snad není pravda!“, pomyslím si. Včera tak super počasí a dnes déšť? Snad to do rána přejde! Ještě lehce usínám.
Budím se opět kolem osmé ráno. Ťukot kapek není slyšet. Zvědavě kouknu ven ze stanu. Obloha je potažena šedou dekou – zataženo. Vždycky, když jedu na cyklovandr, tak prší. Stejně tak jako minulý rok při akci Sistiana 2000.
Po chvíli vstává i daddy. Snídáme a dokud neprší, rychle balíme stan a chystáme se na cestu. Jen ujedeme pár kilometrů, začíná krápat. Schováváme se do autobusové čekárny. Navzdory dešti je docela teplo. Déšť nám nevadí! Navlékáme peleríny a pokračujeme směr Pannonhalma.
Po sto dvaceti kilometrech řadíme nejlehčí převody a stoupáme k pannonhalmskému klášteru. Tento klášter patří k nejpřednějším maďarským památkám. Byl založen roku 996 knížetem Gejzou. U kláštera se ptáme na cestu. Domluvu nám tíží jazyková bariéra – opět německy nebo maďarsky.
Nakonec se shodujeme, že nejkratší cesta k Balatonu je po hlavní silnici na Zirc, Veszprém a Balaton. Snad tam bude povolen vjezd cyklistům! Svištíme si to z kopce dolů, doplňujeme vodu u místní pumpy a pokračujeme dál.
Rovinatý profil krajiny se postupně mění na zvlněný. Chvílemi prší, chvílemi mrholí nebo je jen zataženo. Krajina se mění z polní na lesnatou. Cestou míjíme stovky motorkářů, pravděpodobně se vracejících z nějakého srazu u Balatonu.
V serpentinách asi 12 km před Zircem míjíme hradní zříceninu Csesnek z 13.–15. století. Počasí se postupně lepší. Tempo máme dobré a pokud vydrží, budeme navečer u Balatonu.
Před Veszprémem se stavujeme na jedno pivo. O kousek dál v supermarketu nakupuji paštiku, konzervu a sladkosti. Vše je v maďarštině, tak jen doufám, že místo paštiky nekupuji protlak.
Po obchvatu kolem Veszprému se dostáváme na silnici směr Balaton-Almádi. Kolem silnice vede nová cyklotrasa. Cesta je už jen z kopce. Za necelou hodinku jsme v Balaton-Almádi. Nakupujeme pohledy, odpočíváme a večer hledáme kemp. První je drahý, druhý stojí 2175 forintů – bereme ho.
Stavíme stan, vaříme večeři a užíváme si sprchu a WC. Vše čisté a funkční. Po deváté hodině spíme jako nemluvňata.
18.6.2001 - pondělí. Projížďka okolí Balaton-Almádi: 26 km
Ze zvyku se budím kolem šesté. Déšť není, zato vítr v korunách stromů pěkně sviští. Odhaduji 7 m/s – protivítr. Když jedu na dovolenou na kole, počasí je vždy proti mně.
Po snídani vyrážíme „nalehko“ na průzkum okolí. Jedeme na sever, pak zpět na jih. Směňujeme dalších 50 marek. Cyklostezky jsou tu skvělé, krajina rovinatá. Ani nevíme jak a máme najednou 20 km v nohách. Balaton by šel objet celý.
18.6.2001 - pondělí. Balaton-Almádi, Balatonkenese, Polgárdi, Székesfehérvár, Pakózd: 76 km
Počasí je příznivé, ale koupání nepřeje. Balaton má 19 °C. Touha po cestování nás nutí sbalit stan a po druhé hodině odpolední vyrážíme směrem na Székesfehérvár.
Čím více se vzdalujeme od Balatonu, tím horší počasí. Vítr do obličeje, od východu temná mračna. V malé vesnici před Székesfehérvárem kupujeme pečivo, salám a pivo. Pivo je zde levnější než v turistických oblastech.
Cestou nás překvapí prudký liják. Oblékáme peleríny. Vzduch se ochladil o několik stupňů. Jedeme v dešti. Musíme se dostat za město. Kupujeme rum, abychom se večer zahřáli.
Za městem nacházíme malý lesík. Jsme promoklí, profouklí a prokřehlí. Stavíme stan. Po večeři vaříme čaj, který ředíme rumem. Rum nás uspí jako nic.
19.6.2001 - úterý. Pakózd, Velence, Lovasberény, Vereb, Pázmánd, Martonvásár, Érd, Budapešť, Szentendre: 106 km
Ráno opět bubnují kapky na stan. Kazí mi to náladu. Prší celé dopoledne. Snídáme, spíme, obědváme, pořád prší. Daddy navrhuje vynechat Budapešť a jet rovnou do Komárna. Já chci dodržet plán.
Kolem jedné přestává pršet. Pokud hodinu nebude pršet, vyrazíme. A skutečně – vyrážíme. Musíme se dostat před Budapešť, nebo jí projet ještě dnes.
Plánoval jsem cestu po vedlejších cestách. Chyba! Bloudíme 30 km. Nakonec se musíme napojit na hlavní silnici s hustým provozem. Je to nepříjemné, ale jede se obstojně.
V obchodě doplňujeme zásoby. S prodavačkou se snažím domluvit o počasí pomocí obrázků v novinách. Mělo by být obstojně.
Šlapeme rovnou do Budapešti. Vítr je opět proti. Křížků kolem cesty je dost, snažím se je nevnímat. Je to deprimující.
Před šestou jsme v supermarketu mezi Érdem a Budapeští. Doplňujeme zásoby. Doufám, že nekoupíme zase dršťkovou polévku jako minule.
Zjišťujeme, že musíme projet Budapešť ještě dnes. Do kempu v Szentendre je to asi 30 km.
Projíždíme Budapeští. Je nádherná, ale nemáme čas se zastavit. Na konci města mě kousne obrovský pes do zadku. Jeho pán ho neudržel. Naštěstí jen jeden špičák prošel skrz kalhoty. Ošetřuji ránu na autobusové zastávce – k pobavení cestujících.
Pokračujeme do Szentendre. Je po půl deváté, stmívá se. Cyklostezka nás vede klikatými uličkami. Těsně před devátou nacházíme kemp. Cena 2200 Forintů. Bereme ho.
Sprcha, WC, hygiena. Po dvou dnech je to balzám. Usínáme okamžitě.
20.6.2001 - středa. Szentendre, Visegrád, Štúrovo, Mužla, Žitava: 80 km
Konečně ráno, kdy neslyším déšť. Jen vítr v korunách vysokých stromů je zřetelně slyšet. Už ani nemusím ven ze stanu, abych věděl, že je to protivítr. Vítr je severozápadní, tedy zepředu do boku.
Pomalu se balíme a míříme ke kase. Platíme smluvenou cenu 2200 forintů. Až dvě stě metrů za branou kempu si všímáme, že pokladní vystavila doklad na 2500 forintů. Chybí jí 300. Není to moc, ale překvapí nás, že nám tak věřila.
Míříme do ohbí Dunaje. Za Szentendre končí cyklostezka a jedeme po silnici. Provoz není velký. Po asi 25 km zastavujeme ve Visegrádu. Rádi bychom se podívali na hrad, ale nemáme kde nechat kola. Táhnout se nahoru s plnou polní se nám nechce.
Sedíme pod hradem, svačíme a pozorujeme okolí. Voda v Dunaji není studená, ale proud je silný. Mohlo by mě to odnést až někam do Rumunska.
Prohlížíme kola a zjišťujeme, že řetězy jsou unavené a skřípou. Déšť z nich vymyl olej. Na pumpě nacházím v odpadkovém koši láhev s trochou motorového oleje. Kapeme jej do článků řetězu. Není to GT, ale stačí to. Řetězy jsou tiché.
Pokračujeme směrem na Esztergom. Začíná opět poprchávat. Vlevo Visegrádské pohoří, vpravo podunajská nížina. Po poledni přijíždíme do Esztergomu. Navštěvujeme Hradní vrch s bazilikou – největším chrámem v Maďarsku.
Z vrchu vidíme přívoz. Po chvíli improvizace stojíme přímo u něj. Za 15 minut jede. Převoz nás i kola stojí asi 100 korun. Na slovenské straně probíhá kontrola bez problémů.
Měníme poslední forinty a ještě 20 marek. Máme kolem pěti set slovenských korun. Pokračujeme kolem Dunaje směrem na Komárno. Krajina je chudá, nápisy dvojjazyčné.
Počasí se zhoršuje. Prší, fouká, ochladilo se. Máme ale čas, takže kolem šesté hledáme místo na spaní. Vlevo Dunaj, vpravo louky. Vypadá to dobře.
Jenže nás vidí až moc lidí – auto na louce, loďka na Dunaji. Kola není kde zamknout. Přivazujeme k nim ešusy, aby nás vzbudily, kdyby se někdo pokusil kola ukrást.
Hygienu pácháme v Dunaji. Stále mírně prší. Usínáme unavení.
V noci nás probudí motor a světla. Myslíme, že nám někdo krade kola. Naštěstí je to státní policie. Kontrolují doklady. V šoku si nemůžu vzpomenout na datum narození. Nakonec si vzpomenu. Policisté nás varují, že se tu kola opravdu kradou. Nedávno prý ukradli kola studentům z Bratislavy.
21.6.2001 - čtvrtek. Žitava, Medveďov, Gabčíkovo, Kyselica: 99 km
Poprvé v týdnu vidím po ránu jasnou oblohu. Nad námi je ještě zataženo, ale vítr přináší slunečné počasí. Daddy mi nevěří, ale mám pravdu.
Čeká nás náročných 100 km. Musíme se dostat asi 30 km před Bratislavu, abychom zítra stihli vlak v 11:56. Pokud vyrazíme v osm, musíme být na nádraží v deset.
Stále máme v hlavě noční návštěvu policie. Probíráme to při snídani a balení. Po osmé vyrážíme. Nad námi zataženo, před námi jasno. Za dvě hodiny bude pařák.
Projíždíme chudou přidunajskou krajinou. Až s přibližující se Bratislavou se mění v bohatší. Mapa nás láká na cyklostezku těsně u Dunaje, ale je štěrková. Nedá se po ní jet. Držíme se silnice.
Za Medveďovem je cyklostezka konečně asfaltová. Dáváme polední pauzu u rybníčku mezi Kľúčovcem a Medveďovem. Slunce praží, ale je to příjemná změna. Několikrát se smočíme, vaříme oběd a dvě hodiny odpočíváme.
Pokračujeme po asfaltové cyklostezce směrem na Gabčíkovo. Cesta je tak rovná, že nevidím její konec ani začátek. Je to deprimující. Voda nám došla, doufáme, že na Gabčíkově doplníme.
Na Gabčíkově šplháme na hráz. Nic moc tu není, ale je tu stánek s občerstvením. Kupujeme pivo a vodu. Sedíme na lavičkách, pozorujeme okolí. Mají tu sraz automobiloví veteráni.
Je tu tak hezky, že přemýšlíme, jestli tu nezůstat přes noc. Ale to bychom zítra nedojeli do Bratislavy. Dáváme ještě jedno pivo. V tom vedru leze do hlavy.
Za Gabčíkovem je cesta opět nekonečně rovná. Šlapání je otročina. Vlevo Dunaj, vpravo pole. Kilometry nepřibývají.
Vyžádám si pauzu. Dojíme zbytek chleba a paštiku. Podle mapy bychom měli dorazit před Šamorín. Po devadesáti kilometrech už nemáme chuť šlapat. Končíme u obce Kyselica.
Poslední noc trávíme mezi Dunajem a melioračním kanálem. Je to pěkné místo, ale zase nás vidí moc lidí. Hygienu pácháme v říčce. Voda je průzračná a osvěžující. Usínáme se setměním.
21.6.2001 pátek. Kyselica, Hamuliakovo, Bratislava, Skuteč: 39 km
Podle plánu vstáváme před osmou. Nevíme, jak dlouho budou trvat celní procedury na slovenské straně. Je lepší mít rezervu.
Čeká nás cesta kolem Dunaje. Je slunečno, ráno chladno, ale brzy začne být horko. Cesta se klikatí a je zajímavější. Rovinka z Medveďova je pryč. V dálce vidíme Bratislavu.
Kousek před Bratislavou míjíme houseboaty sloužící jako hospůdky. Do Bratislavy je to už kousek. Cyklostezka nás vede až do města.
Najednou se ocitáme na místě, kterým jsme projížděli před týdnem – jen opačným směrem. Počasí je stejné jako tehdy.
Občerstvujeme se klobásou a pivem. Snažíme se utratit poslední slovenské koruny, ale zjišťujeme, že jich máme málo na vlak.
Na nádraží přijíždíme kolem desáté. Máme dvě hodiny času. Celní procedury jsou složitější než v Břeclavi. Zaměstnankyně slovenských drah nám nechce dovolit naložit kola sami. Odstrojujeme je a neradi je svěřujeme drahám.
Kupujeme jízdenky do ČR. Ještě měníme peníze. Potřebuji se dostat do Havlíčkova Brodu. Platím asi 300 slovenských korun. Zbyde mi jedna koruna – dobré skóre.
Vlak přijíždí deset minut před odjezdem. Nervózně sledujeme služební vůz, jestli tam někdo naložil naše kola. Daddy jde na průzkum. Kola jsou naložena. Můžeme jet. Sbohem Slovensko!
Daddy vystupuje v Brně. Loučím se s ním. Moje konečná je Skuteč…
Závěr
Vlak přijíždí deset minut před plánovaným odjezdem. Nervózně sledujeme služební vůz, kdy do něj někdo doveze naše kola. Stále nic. Daddy jde na průzkum. Zjištění je pozitivní. Kola jsou naložena. Můžeme jet! Sbohem Slovensko!
Daddy vystupuje v Brně. Loučím se s ním. Moje konečná je Skuteč, ale před tím ještě přestupuji v Havlíčkově Brodě. Jsem unavený, ale spokojený. V hlavě se mi honí všechny zážitky z uplynulého týdne – déšť, vítr, slunce, Balaton, Budapešť, Dunaj, policie uprostřed noci, nekonečné roviny i prudké kopce.
Byla to cesta, na kterou se nezapomíná. Nejen kvůli místům, ale hlavně kvůli tomu, že jsem ji absolvoval s tátou. A to je zážitek, který má větší hodnotu než všechny kilometry, které jsme našlapali.